Ezra

Ezra Winchester

lovec zrůd

 

Ezra Winchester vyrostl na předměstí Berlína, pokud člověk nepočítá ten náznak domova, který mu poskytoval místní sirotčinec. Byl to celkem tichý kluk, který se ale nebál zastát ostatních slabších dětí a tak se celkem často dostával do rvaček, z čehož jeho vychovatelé neměli úplně radost.

A tak, když bylo Ezrovi osmnáct, řekli mu, ať se o sebe stará sám a vyhodili ho do víru velkoměsta, kterému nikdy zcela nerozuměl. Začátky byly hodně těžké, zkusil bídu, hlad, těžkou dřinu na stavbách… a vlastně nic z toho. I když, rozhodně zesílil po fyzické stránce a i psychicky tak nějak dospěl a obrnil se proti světu.

Jednu noc se jeho kamarád ze stavby ošklivě pohádal s několika stavbaři a ti se na něj vrhli. Tehdy, v té rvačce, se s Ezrou cosi stalo. Později si nikdy nebyl jistý, jestli to tušil již předtím, když se jako malý kluk protloukal ulicemi. Nejdříve došlo na pěsti, ale když jeden ze stavbařů vytáhl olověnou trubku, v Ezrovi se cosi hnulo. Jako by v sobě slyšel hlas, který vedl jeho pohyby a cítil nával obrovské síly, která jím pulzovala.

Ze stavbařů nepřežil nikdo. Neschopen tak náhle ovládnout své nové síly Ezra lámal vazy a prorážel žebra. Přítel, kterého chránil, na celou scénu hleděl s děsem. Pak Ezra utekl. Zmlácený, potlučený, s několika zlomenými žebry, ale živý.

Dostal se až na opuštěné vlakové nádraží, kde se vyčerpáním sesul ke zdi. A tehdy přišlo Zjevení. Muž, který se mu zjevil, byl oblečený v hnědém kabátě a představil se jako Sariel, Anděl páně a jeho otec. Vysvětloval, že právě ohrožení života, ve kterém se Ezra ocitl, uvolnilo cosi z jeho DNA a propůjčilo mu nadlidské schopnosti.

Ezra se mu tehdy vysmál a ptal se, proč ho jeho otec (chtě nechtě cítil, že je to pravda) nechal v děcáku. Sariel se poté rozhovořil o Tajné válce, která se vede, o povinnostech, činech a následcích. A také o tom, že Ezra je nyní součástí té velké války. Že je třeba, aby i nadále chránil bezbranné před rozmary mocných.

To Ezra přijal. Tehdy, v té rozpadající se nádražní budce, mu anděl ukázal, jak chápat své schopnosti…

Pak Anděl zmizel a Ezra se vydal do širého světa. Nikdy se nedozvěděl, že Sariel pochází z Pekelných dimenzí, kde podporoval Wickera a jeho tažení ke spáse místních nestvůrných obyvatel. Ovšem správně tušil, že toto první setkání s jeho otcem bylo i setkáním posledním.

Ezra rychle zjistil, kde hledat skryté a jak se proti těmto silám připravit. Sám vyřešil nově se vzmáhající čarodějnický kult ve Velkých Losinách, z několika německých hradů vystřílel jejich temné pány a zachránil při tom asi třicet návštěvníků, kteří přišli na „výjimečnou noční prohlídku hradu“.

Nicméně asi největší Ezrův počin byl lov na Lok´hara, démona, který na sebe bral lidskou podobu. Tehdy se Ezra spojil s mladým britským lovcem, Erikem. Ezra jej stopoval a hnal přes půl kontinentu, opásán starým, ale spolehlivým mečem, pro lidstvo neznámým bratrem Durandalu. Nakonec se střetli v opuštěné kapli ve španělských horách a tam jej Ezra zničil. Nicméně, démonovi se předtím podařilo uzmout Erikovo tělo – a v žáru souboje Ezra neměl možnost jej vymýtat. Nebo si to tak říká. Tehdy v té kapli zabil démona i svého mladého přítele. Ale - snad - nebylo zbytí.

Ezra se poté přidal na nějaký čas k Templářskému řádu, kde si stačil udělat několik kontaktů, které přetrvávají dodnes. Je zapsán v kronikách řádu jako jeden z lovců morsangské Bestie a jako Ten, co prošel Kostěným labyrintem pod Osvětimí. Dalo by se říci, že je poměrně vyhlášeným bijcem nestvůr a neohroženým, i když opatrným, řešitelem záhad. Jeho zápisky jsou prý plné poznámek a návodů, ale ty on nesvěří jen tak někomu.

Sám Ezra nadále cestuje Evropou a potírá zlo, jak jen to jde. Většinou je samotář, ale za ta léta založil skupinu „Sigfried“, se kterou se vrhal do větších bojů.

Jinak celkem rád pije, vypráví příběhy a radí zelenáčům. Anděl Páně ví, že jeho začátky taky nebyly jednoduché a bez zřídla moci, kterým je jeho duše, by už to dlouho nebyl.